Máma v Hájích Marta Lopatová

Jako čtyřnásobná máma pomáhám novopečeným maminkám stoupat si na medailové stupínky jejich malých/velkých vítězství. Než se z nás stanou rodiče, míváme mnoho představ, přesvědčení a názorů, jak bychom chtěli o své dítě pečovat. Dokud však nedržíme svůj uzlíček lásky v náručí, těžko zjistíme, jaké to všechno bude. A ono je to pak krásné. Ale někdy taky trochu ne. A jindy zase vůbec ne. Mnohdy jsme i úplně v háji. V takových chvílích ztrácíme snadno nadhled... Otěhotněla jsem v posledním ročníku na vysoké škole. Příchod miminka znamenal rozhodnutí v podobě přestěhování se a opuštění dosavadních přátel. Vrátila jsem se do rodného města. Odtud ale všichni moji známí odešli do světa na zkušenou. I přes mou snahu být se vším v pohodě, na mne doléhal fakt, že jsem kolem sebe neměla žádnou z blízkých kamarádek, s kterou bych mohla sdílet svoji novou životní roli. Neznala jsem zkušenější ženu, ke které bych měla tak velikou důvěru, abych ji mohla bez ostychu položit tísíc a jednu otázku z kategorie ,,nastávající maminka." S příchodem prvního syna jsem se v podstatě narodila i já jako nová. Novopečená matka. Tak se nám říká, že ano. Ačkoli jsem byla mladá a plná sil, byla jsem taky naprostým nováčkem v neprobádaném světě jménem DÍTĚ. Snažila jsem se připravit na svou novou životní roli, jak nejlépe jsem mohla. Přesto to byl v mnoha ohledech náraz. Stále si dovedu živě vybavit samu sebe, jak sedím na posteli, malého mám na nočníčku a pláču, protože jsem nestihla autobus. Taková hloupost, řeknete si. Jenže pro mě to byl jeden z mnoha neúspěchů, které se mi postupně střádaly. Špička pomyslného ledovce. A pod ním dost veliká hora ledu plná nepochopení, vysokých nároků, milných představ, nulové sebelásky. A já neměla nástroje, jak se zazdrojovat. Ztratila jsem veškerý svůj nadhled a propadla se k pocitům méněcennosti a nedostdobráctví. A to nikdo nechce. Postupně jsem si začala hledat svou vlastní cestu. Zajímala jsem se o psychomotorický vývoj maličkých dětí. Díky pochopení jejich vrozených potřeb jsem docílila větší pohody a spokojenosti všech zúčastněných. Využila jsem výhod speciální zavinovačky. Začala jsem se zajímat o vývoj dětského zraku a s tím spojenou stimulaci miminek. Z bezplenkové komunikační metody jsem si uzpůsobila to nejlepší pro sebe a své miminko. Začala jsem pomalu stoupat na medailové stupínky svých malých/velkých každodenních vítězství v roli maminky. Dnes mám čtyři děti a na miminkovské období každého z nich si nesu krásné vzpomínky. Uvědomila jsem si však, jak moc chybí péče o maminku v prvních týdnech a měsících po porodu. Nejde jen o fyzickou stránku. Z mého pohledu je stěžejní psychická podpora. Moc dobře vím, jak může být sebevědomí maminek křehké. Nesu si v sobě ten smutný pocit, že jsem zmatená jak lesní včela a nevím, na koho se obrátit pro radu. Vy se tak ale cítit nemusíte! Ráda vás vyslechnu a předám vám vše, co jsem se doposud o maličkých dětech měla možnost naučit. Věnuji se tématům spojeným s péčí o malé děti i o jejich velké mámy. Nikdo nás neučil být maminkami a tak je naprosto v pořádku, že se nám něco nedaří, něco není podle našich představ, máme zmatek sami v sobě. Buďme k sobě laskavé. Každá z nás má za sebou svůj příběh. Proto je mým přáním předávat nabyté zkušenosti dál. Podat pomocnou ruku maminkám, které cítí nejistotu nebo potřebují ujistit, že jsou na dobré cestě. Jako Máma v Hájích pro Vás tvořím pomocníky, kteří dovedou pozvednout náladu a dovolit Vám zůstat zase nad věcí.